Z rozhodné ale uštvané vedoucí azylového domu vykvetla za tři roky v Portu v pravou ruku jednatelky – a kdyby jen to! Markéta Viehmannová zastává ve vzdělávací firmě funkci lektorky i marketingové specialistky. Školí obchodníky, nabírá telefonisty a nově ji potkáte v terénu jako obchodnici Porta. Úzká spolupráce s klienty a jejich rozvoj je to, co ji na téhle firmě před lety zaujalo. A zajímat rozhodně nepřestalo. Posuďte sami.
„Když nad tím přemýšlím, tak všechno, čím jsem si profesně prošla před Portem, mě připravovalo na mou roli tady. Díky vědomostem a technikám, které učíme naše klienty (šéfy firem) a které také aplikujeme naše vlastní životy, jsem vyrostla v člověka, který dokáže řešit situace vědomě a ze svých zkušeností leccos předat,” říká dnes Markéta. Její kariérní rozhodnutí od brigády na lince bezpečí pro týrané děti přes azylový dům až po Porto napovídají, že tahle holka se výzev nebojí. Ne vždy ale věděla, jak být v různých situacích pevná.
„Čím jsem v životě dál, tím víc se nitky propojují a všechno se vším souvisí.”
Po vystudování psychologie a sociální práce začala Markéta pracovat v azylovém domě. „Mezi naše klienty patřili jednotlivci i celé rodiny, které si nesly velkou zátěž. Různé rodinné problémy, drogy, domácí násilí. Jednu věc měli společnou. Vůbec neviděli svůj podíl na dané situaci. Za vše mohlo okolí – jiný člen rodiny, stát, zaměstnavatelé, dávky.”
Aniž by to věděla, učila se, že každý člověk má svůj úhel pohledu. „Začala jsem vnímat, že lidé občas nefungují upřímně. A že to ani nedělají schválně. Nevidí to. Skoro jako by nějaký jejich vnitřní program křivil realitu.” Až v Portu se Markéta naučila tyhle situace pojmenovat a pracovat s nimi systematicky.
„Kdo se bojí nepříjemností, dostává se do nepříjemností. Kdo je vnitřně v pohodě, vyjde i s nejnáročnějšími lidmi.”
Dalším z pilířů, na kterých stojí Porto, je emoční škála a sebevědomí. „Když jdete jednat s klientem a nejste sami v sobě pevní, jste třeba rozrušení nebo se bojíte konfliktu, tak vás dotyčný 100 % sejme. Uvědomila jsem si, že když jdu řešit náročnou situaci, musím být vnitřně pevná. Viděla jsem i na kolezích, že kdo se bojí, dostává se do nepříjemností. Kdo se nebojí, s tím vycházejí obyvatelé azylového domu dobře.” Zkušenosti zúročila na vedoucí pozici, kdy musela ukončovat členům pobyt v domově. „Můžete mít veškeré porozumění pro jednoho člověka, ale povolení jakékoli výjimky z pravidel negativně ovlivní dalších 50 lidí, kteří to sledují.”
Po více jak dvou letech práce v náročných podmínkách cítila Markéta, že aby plnila šéfovskou roli tak, jak věří, že je správné, musí se ještě hodně naučit. „Došla jsem do stadia, kdy jsem kolegy naučila chodit za mnou snad se vším. I s dotazem, který papír můžeme skartovat. Díky angíně jsem jednoho dne získala odstup a pocítila, že je čas jít dál.” Na své přišly inzertní portály. V záplavě nabídek ji zaujala pozice, která nabízela kombinaci administrativy a kreativity.
„Na inzerát Porta jsem doslova civěla. Tak mě zaujal. Bylo z něj patrné, že tihle lidé ví, co chtějí a za čím jdou.”
V inzerátu se Markéta dočetla, že kreativní náplní práce bude marketingová činnost a natáčení videí. Proto i uchazeči měli za úkol video naučit. „Naprosto mě nadchlo, jak byl celý náborový proces koncipován. Ještě ten den jsem si sehnala kameru a načrtla scénář. Nikdy jsem nic takového nedělala, ale vjela do mě obrovská vlna energie. S kamarádkou jsem se učila mluvit na kameru, gestikulovala jsem jako blázen. Dokonce jsem si sehnala komparzisty. Celé mi to zabralo tolik času, že jsem se děsila, aby mě v Portu nepředběhl jiný uchazeč,” vzpomíná Markéta. Vše ale dobře dopadlo, na pohovor byla pozvána a pozici dostala.
Po nástupu točila tréninková videa určená pro klienty firmy Porto. „Pamatuju si, jak jsem podomácku vyráběla osvětlení, přemisťovala nábytek a pobíhala v různých oblecích. Bylo skvělé, že jsem se mohla hned zkraje ponořit do samotné metodologie Porta. Těžko jsem mohla tehdy pochopit vše, i dneska se spoustu věcí učím, vnímám to ale jako skvělý začátek.”
„Naplňovalo mě vidět, jak naše semináře pomáhají měnit životy a podnikání našich klientů.”
Zanedlouho začala Markéta asistovat lektorům na seminářích pro šéfy firem. „Tam mě došlo, co všechno jsem jako bývalá vedoucí dělala špatně. Učila jsem se spolu s klienty. Naplňovalo mě vidět, jak jim naše know-how pomáhá. Jak přišli uzavření a skeptičtí a po pár hodinách roztáli. A jak druhý den semináře sdíleli klidně hodně osobní problémy a odcházeli lehčí. To mě baví na našich školeních dodneška.” Do práce se tak zakousla, že do reportů ze školení začala psát vlastní poznámky, odpozorované detaily a vše, co by mohlo pomoci lektorovi a obchodníkům. „Po čase si toho všimla naše jednatelka Irena a začala mě do našich služeb zasvěcovat ještě víc. Když to vezmu ve zkratce, postupně jsem prorůstala naším know-how až k tomu, že jsem začala sama lektorovat. Klienty ještě ne, do toho musí člověk dorůst. Ale kolegové mi svěřili první modul školení našich obchodníků, pak jsem přebrala i modul druhý a nakonec celé školení.”
Mezitím Markéta dál pokračovala v PR a marketingu. Navázala na první web Porta, který vytvořila, a pustila se do životvportu.cz. Do toho asistovala na školeních a školila obchodníky. „Postupně jsem se propracovala k náboru telefonistek. První jsem dělala inzerci a předvýběry, až mi postupně Irena celou agendu svěřila.”
Pořád však měla jednu velkou metu, na kterou si chtěla sáhnout – školení klientů samotných. „Jelikož v Portu musíte vyrůst a nemůžete lektorovat, aniž byste měli s tématem osobní zkušenost, došli jsme k tomu, že jsem si postupně vytvořila osnovu našeho školení o najímání a s pomocí zkušenějších kolegů se naučila, co to znamená začít školit.
„Lektořina mě naučila brát mou práci vážně.”
Přišla další fáze. „Lektořina mě vytrestala hned na začátku. Já jsem hodně netrpělivá a chci všechno hned. Role školitele mě naučila, že v procesu učení opravdu nejde nic přeskočit. Naučila jsem se brát svou roli vážně. Plně se soustředit na tady a teď s vědomím, že opravdu není jedno, jaký výkon podám. Porto mi obecně nejvíc dává právě to uvědomění, že nejprve se musím podívat dovnitř sebe, a udělat si v sobě pořádek. Teprve pak se může něco změnit venku.” Teď si to Markéta uvědomuje v obchodničině, která je pro ni novou výzvou. „Obchod vám dá neskutečné zrcadlo, přitom ale v bezpečném prostředí toho, že když uděláte něco špatně, máte hned za hodinu možnost to napravit. Nikdy jsem nezažila tak strmý růst.”
Markéta se v Portu naučila, že kam chce růst, tam může – musí ale prokázat opravdový zájem a hodiny a hodiny usilovné práce. Do budoucna se chce vypracovat do pozice, kdy ji zkušenosti a vnitřní jistota dovolí individuálně konzultovat s šéfy firem jejich podnikání. Že jí čeká ještě pořádná cesta, jí nevadí. Růst v Portu ji prospívá profesně i životně. Máte i vy potřebnou výdrž a jste ochotni prokázat trpělivost? Napište na prilezitost@uspechvportu.cz a přihlaste se do Porta na pozici obchodníka nebo telefonisty. Kdoví, kde budete za rok, dva, tři. 🙂
Pavla Lokajová
spisovatelka a novinářka