Irena Vrbová, kapitán ve společnosti Porto MMXVII, kde v malém týmu pomáháme více než 600 českým podnikatelům vést firmy i životy s radostí.
Jsme na tomto pomyslném prahu již déle, několik let. Bohužel ho zatím velmi málo lidí umí žít. Ať na straně firem, či na straně uchazečů.
Obě skupiny jedou částečně ve starých vzorcích z doby dřívější. Firmy nabízejí peníze a benefity.
Uchazeči hledají práci, která jim zajistí work – life balanc.
Ale ta práce samotná to nezajistí. Zajistí to, jakou práci si člověk najde. Kým v ní je na startu a kým se stane během dalších let.
A mnozí neví, jak takovou práci najít.
Kde ji vůbec hledat.
Motivace je stav, kdy člověka něco baví. My se zaměřujeme na čas, který tráví v práci.
A navíc se zaměřujeme na motivaci skrze přirozené JÁ (tedy srdce), ne skrze druhé JÁ (tedy rozum či zraněné části vlastního já, které daly vznik egu).
Jak se to pozná?
Pokud člověk dělá práci, která ho baví, nechce, aby skončila.
Je to cesta, která sama o sobě je cílem a je touha být na ni, co nejdéle. To je motivace srdce.
Motivace ega má jasný cíl. A po jeho naplnění motivace klesá ne – li zcela zaniká.
V dobách socialismu lidé chodili do práce pro peníze jiný smysl moc nebyl.
Motivace a svoboda jedince v té době nikoho nezajímala, důležitý byl celek, a ten se nakonec rozpadl nedostatkem svobody i materiálna.
Jako první se lidé vrhli na materiálno. Po roce 1989 byla snaha podnikáním a prací vydělat na statky, které byly nedostatkem. Vybavení bytu, auto v garáži, exotické dovolené. Jenže každý
nedostatek se jednou naplní. A to se během let stalo.
Peníze nedokážou naplnit srdce.
Jsou zdrojem pohodlí a dokáží plnit motivaci ega.
Markéta Viehmannová, lektor, konzultant i obchodník v Portu.
Lidé začali mít nedostatek jinde než v materiálnu. Hledají práci, která jim dává smysl, která osloví jejich srdce.
Je dar, když práce je jedním z našich koníčků, ne – li životním posláním.
Někteří lidé to v životě našli. Jaromír Jágr, Steve Jobs, Madonna ale v podstatě každý koho práce upřímně baví.
Těmto lidem dává jejich práce hluboký smysl a je potravou pro jejich srdce. Ne vše však dává
každý den smysl. Hodiny tréninku Jaromíra Jágra ne vždy bavily. Steve Jobs několikrát ze svého podnikání odešel, ale opět se vrátil. Mnozí mají práci století, ale i ví, že denně musí vykonat mnohé, co k ní neodmyslitelně patří, ale nebaví je to. Je to součást cesty.
Taková práce se nedá ničím nahradit. Dává člověku část životní cesty a pomáhá mu najít nejniternější části svého JÁ. Zda na ní člověk je, pozná skrze vlastní emoce, je to radost, nadšení, touha.
Spokojenost je „málo“.
Jsme zastánci názoru, že motivace srdce v práci má hluboký smysl života jako celku. Je jedním z kořenů životní rovnováhy a naplněním životního stylu.
Motivace srdce je motivace spojená s naším pravým já. S tím, kým doopravdy jsme.
Má největší sílu a dlouhodobost. Často celoživotní.
Jak se pozná?
Člověk ji jednoduše ví. Cítí ji uvnitř sebe skrze svoji intuici. Intuice je pocit, někdy bývá velmi rychlý. A člověk se životem učí, jak vypadá jeho intuice. Pokud ji zná, ví jakým způsobem k němu promlouvá.
Této motivace se nevzdáváme jen tak. Nedá se přeplatit vysokým platem či benefity. Dá se přebít ještě silnější srdcem.
Motivace srdce vydrží opravdu celý život.
Může být člověk, který měl jen srdce od začátku. Např. Vincent van Gogh. Nikdy nepřestal malovat, i když se jeho obrazy začaly prodávat až po jeho smrti.
Někteří lidé motivaci srdce nepoznají celý svůj život, je jim skrytá a není cítit, skrze zkušenosti v dětství, mládí. To neznamená, že nemají žádnou motivaci. Mají motivaci rozumu.
Motivace rozumu je daná naší nedostatečnou vnitřní hodnotou. Máme ji každý, každý si ji v dětství a dospívání svým způsobem „nakoupíme“ z výchovy, zkušeností, raného mládí.
Někdo ji může mít ve vysoké pozici ve větší firmě. Někdo v pomáhání světu. Někdo v tom, že je nejlepší v týmu. Jakákoli forma, která doplňuje naši sebehodnotu.
Motivace rozumu skončí, když je naplněna původní nedostatečnost, ale pak chce něco dál.
A může být i člověk, který měl celý život jen motivaci rozumu a své srdce v práci ještě nepotkal. Např. Donald Trump.
Ani jedno není špatně, jen je dobré, když člověk ví, KDE stojí v rámci motivace.
A peníze? Peníze jsou platidlem za naši práci. Za tu srdeční, i za tu rozumovou. Když má člověk
motivaci v srdci, tak svoji sebehodnotu zná. Když má člověk motivaci v rozumu, má sebehodnotu
v daných benefitech (postavení, míra pomoci světu, Ferrari v garáži, atd). Když ji má v penězích, je to
suma na výplatní pásce.
Otázka je, kým se člověk stane, když se „svlékne do naha na zoraném poli“. Jen v případě
motivace srdce se cítí hodnotný a chtěný. V motivaci rozumu se bude cítit trapně, zostuzeně,
osamoceně.
Nejčastějším úskalím je fakt, že lidé chtějí práci, která by je naplňovala a zároveň práci, která
jim dá vysoké jistoty. To je podobné jako kdyby si člověk čistil zuby a zároveň u toho jedl
sušenku.
Některé věci nejdou dohromady naráz.
A proto jsme vytvořili tabulku prací, kde se pokoušíme rozkrýt, který typ práce to nabízí.
Nejvíc člověk získá, když sám překročí sebe sama nebo když se stane větším než jeho strachy.
A takovou práci se snažíme nabídnout i my, v Portu.
Peníze | Smysl | Svoboda | Růst | Odpovědnost | Vztahy | |
|---|---|---|---|---|---|---|
Korporát | * * * * * | * | * | * * | * * | * |
Nezisk | * * | * * * * * | * * * | * * * | * * * | * * * |
Stát | * * * | * | * | * | * | * |
Malá firma | * * * * | * * * * | * * * | * * * | * * * * | * * * |
OSVČ | * * * * * | * * * * * | * * * * * | * * * * * | * * * * * | * |
