Chci vám všem ještě jednou poděkovat za podporu naší knížky. Je za námi silné datum, 17.11. a to je hlavním důvodem těchto řádek.
200 knih se rozuteklo k vám a přišlo mnoho zpětných vazeb, které jsou pohonem k naší další osvětě!
Dvě z nich mě uvedly v hlubší uvědomění si…stálo v nich:
„Víte, když jsem četla prvních dvacet stran, srovnala jsem si svůj život. Vlastně jste to napsala za mě.“
„A proto, pokud je to možné, objednala bych dvacet knih pro mé blízké.“
A já děkuji za to, za pochopení naší knihy, že je o každém, o každém, kdo si ji přečte. A ještě více děkuji, kdo ji pomůžete šířit.
Tohle mi velmi silně došlo v sobotu na Letné. Je to už třicet let, co i když mi bylo čtrnáct a bydlela jsem 250 kilometrů od Prahy, podařilo se mi 18.11. dostat na Národní třídu a tam se rozhodla, že takhle opravdu NE!
V neděli jsem na Národní třídě stála celý den a bylo mi znovu úzko. Tentokrát ze šílené rozpolcenosti našeho národa. A nejen jeho, celého světa, v mnoha tématech. A vím, jak stačí malinko a člověk se změní v pytlík vzteku a hněvu. Gór, když ani neví, jak tento pytlík řídit. Tohle stojí za našimi texty a knihami. Malá osvěta, ale nejsme jediní, a to je podstatné.