Práce, zaměstnání, místo…co to vlastně je???

Bylo únorové sychravé ráno, kdy jsem zjistila, že mám sice závratný plat, pracuji v úžasném kolektivu, vždy mě práce bavila, ale najednou se něco děje a já se „hledám“…je to možné?

To sychravé ráno jsem dala výpověď. A objevila se na dlažbě. Bylo mi 30 a já židli ředitele celé společnosti pod sebou podtrhla. Teď už vím proč. Nedovedla jsem si představit, že tuto práci budu dělat dalších 35let, začala být stereotypem, který bych léta nevydržela. Málokdo tehdy pochopil můj krok životem, ale ještě méně lidí pochopilo, jakou další práci jsem si našla.

Šla jsem dělat obchodníka. Nejsem ten obchodník, co prodá nos mezi očima. A vím, že mnozí v naší společnosti se na obchodníky dívají skrze prsty. Proč jsem do toho šla? Tehdy jsem to nevěděla, něco mě do toho vtáhlo...impuls zvenčí, inzerát. A začalo se dít to, co vám chci tímto textem napsat.

Začala jsem prožívat dva stavy...naprosté zoufalství ze schůzek, kde jsem nic neprodala, a naprosto neskutečně krásný pocit, když jsem prodala. Tyto dva stavy se střídaly. Někdy rychle, někdy po delší době a já doma málem i kousala omítku. A proč jsem to nevzdala?

Tehdy mi schůzky navolávala jedna dívka. Dělala práci, o které si naše společnost myslí ještě horší věci než o obchodnících. Byly jsme tandem, ona navolávala, já na schůzky chodila. Pocitově jsem ji přes den cítila, protože řekla 30x za den mé jméno, když volala. A ona cítila mě, když jsem prodala i když jsem se propadala z neúspěchu. My…spolu…jsme to tehdy daly. Ale já vím, že jsem to dala díky ní. Na světě je mnoho telefonistek a mnohé to možná dělají, protože jinou práci nenašly a tohle na nějak tak nějak „zbylo“. Ona byla jiná…taky tu práci šla dělat po mateřské, protože si nevěřila, a nakonec se z ní stal člověk, který dokázal mně natolik pomoci, že jsem to zvládla. Dokázala navolat schůzky tak, že si ji lidé pamatovali a ptali se na ni. To vše se naučila. Zvládla to. A teď je z ní jedna z nejlepších telefonistek v ČR, protože si ji lidé najímají a draze jí platí za domluvené schůzky.

A i když jí tohle vše bylo v počátku nereálné, tak je tam, kde je. Ví, jak ji lidé vnímají a co vše se skrze tuto práci naučila vůči lidem nejen na telefonu, ale i osobně. Šla za tím a nevzdala to. Tahle práce se pro ni změnila z práce co „zbyla“ na práci, která jí přinesla vše, co teď má…protože život není o ničem jiném než o umění komunikace….
Když toto čteš, možná se v tom vidíš, možná si říkáš, že jsi v životě na hraně “něčeho” a možná to něco, je právě schováno v těchto řádcích.
Proč tento článek vznikl?

Protože, jestli si myslíš, že by toto mohlo být to, co hledáš, tak Tě chceme poznat.

Chceme poznat osobu, která si dokáže sebe sama představit v pozici, o které píšeme v tomto textu, který napsal sám život.