„Porto tvoří jedineční lidé,“ říká nová telefonistka Anička

Komunikovat s „cizími“ se nikdy neostýchala. Telefon měla přirostlý k uchu už léta, provozovala totiž rodinný svatební business. Přesto byly první měsíce v Portu pro nejnovější členku naší posádky, Annu Kovaříkovou, plné strmého osobního růstu: „Učila jsem se naladit na druhé a být plně v pracovní roli. Nepřepínat. Je úžasné, co ctění několika základních pravidel udělá s kvalitou tvého života a vztahů.“ Proč zvolila práci telefonistky v Portu, když si s předchozími zkušenostmi mohla založit vlastní podnikání, a čeho si cení nejvíc?

Anička pochází z muzikantské rodiny. „Táta měl vydavatelství a po revoluci vydával country. Dětství jsem prožívala obklopená živou společností na statku, do kterého se táta zamiloval. Zainvestoval do jeho renovace a začal tam tvořit, dělat koncerty a přenosy tehdejšího Studia 6. Bylo pro nás normální, že máma v neděli vařila guláš pro 50 lidí,“ směje se. Hosté se na místo vraceli a chtěli se zde brát, až přirozeně vzniklo rodinné podnikání: „Svatby jsme dělali 10 let. Nepotřebovali jsme web, vše fungovalo na doporučení. Měly jsme s mámou lidský přístup, z místa dýchala rodinná atmosféra a to klienti milovali.“

Právě atmosféra domova bylo to, co Aničku přitáhlo do Porta. „Po 10 letech úzké spolupráce s našima, kdy léta byla hektická a mimo sezónu jsem si přivydělávala jako telefonistka, jsem cítila, že se chci osamostatnit. Posunout. Klasické firemní prostředí na mě ale působilo upjatě a hraně,“ přiznává. Porto byl proti tomu závan svěžího vzduchu. „Už z webu na mě dýchla ta rodinnost, lidskost, selský rozum, které pro spokojenost v práci potřebuji.“

„Došlo mi, že přesně takový přístav k zakotvení hledám.“

První dojem tuhle představu ještě podpořil. „Pohovor s Markétou Viehmannovou byl příjemný a potvrdil mi předchozí dobrý pocit z firmy. Setkání se zakladatelkou firmy Irenou Vrbovou bylo ještě silnější. Je pro mě čest pracovat s člověkem, který má takovou hloubku, a který jen tím, jaký je, obrovsky ovlivňuje okolí,“ má radost Anička, která je dnes v Portu přes 4 měsíce.

„Samozřejmě jsem viděla tu spoustu práce, kterou si budu muset projít – klienti Porta jsou vážení lidé, zkušení majitelé firem, a v jednání po telefonu musím být rovnocenným partnerem.“ Výzva ji motivovala. A třetí důvod, proč se Anička nemohla dočkat telefonátu z Porta s informací, že ji berou? „Miluju moře a cesty. A tady jsem je cítila všude. Lodě, mušličky, plavby. Byla jsem unešená z představy, jací lidé tady jsou, že přemýšlí do hloubky, a já se od nich můžu učit.“

„Ten inzerát, co na mě náhodou vyskočil, dnes vnímám jako osud.“

Jak probíhaly první týdny v Portu? „Jednodušší jsem to měla v tom, že mám pro tuto práci předpoklady. Naplňuje mě celý den poslouchat příběhy. Umím vykouzlit úsměv na lidské tváři. Vždy jsem byla vrba, pomáhala. V Portu se cítím jako telefonistka potřebná,“ uvědomuje si. „Naučilo mě to vnímat pocity druhých – když člověku zavoláš, je v určitém rozpoložení, a pokud se nenaladíš na stejnou vlnu, nikdy se nepotkáte. Nebude tě poslouchat, protože řeší něco, co je na hony vzdálené tobě, i kdybys byla sebepříjemnější,“ cítí Anička, kde nejvíc roste. „Druhá věc je být v roli. Ve své práci nesmím přepínat z role telefonistky do role dcery nebo přítelkyně pokaždé, když mi zapípá soukromý mobil. Každé ráno si proto udělám velký džbán vody s levandulí, mobil nechávám v jiné místnosti a jsem plně tady a teď.“

„Klid a koncentrace jde na hlase velmi poznat. Přináší sebevědomí. Majitel firmy, kterému volám, se nebude bavit s člověkem, kterému se třepe hlas.“

Do toho si každé ráno připomene denní cíl a naplánuje cestu k jeho splnění. Když má těžkou chvíli, pomůže jí procházka po zahradě, která k Portu patří „Jeden klient mi do telefonu neustále opakoval Ne-Ne-Ne. Tahle práce mě naučila netlačit na pilu a hovor klidně ukončit, když cítím, že jindy bude lepší čas. Chtěl se však vypovídat, měl problémy ve firmě, syna v nemocnici. Neříkal to NE mě, ale životu. Je neskutečné, co udělá trocha lidskosti. Nakonec úplně změnil tón hlasu a přestal se ke mě stavit zády. Dnes s ním jednáme o spolupráci,“ uvádí jeden z příkladů své každodenní práce.

Co plánuje dál? „Těším se na každý další zítřek. Určitě bych chtěla do budoucna prorůst srdcem do firmy ještě víc.“

A co plánujete v životě dál vy? Možná je to taky trochu osud, že čtete tento článek. 🙂 Čistě pro případ, že tomu tak je, přikládáme e-mail na naši Markétu (prilezitost@uspechvportu.cz). A nebo jí napište přímo přes odpovědní formulář 🙂

Chcete vědět o práci v Portu víc? Tak se podívejte Proč kotvit v Portu 🙂